Mezi mé oblíbené herní žánry patří i „obyčejné“ klikací adventury. Jejich hraní nám s přítelkyní zajistilo už několik příjemně strávených večerů. Tentokrát jsme rozehráli sérii s názvem Syberia, kterou jsem našel mezi nejlépe hodnocenými klasikami svého žánru. Své dojmy jsem se rozhodl sepsat již po dokončení prvního dílu této trilogie.
Hra mě nejvíce oslovila svým příběhem, který autoři rozvedli i do detailů, které k postupu hrou nejsou třeba blíže zkoumat. Pokud jste však zvídavější, oceníte i tyto souvislosti, které dělají dějový kontext zajímavějším a věrohodnějším. Za povedené rovněž považuji umělecké zpracování, jehož základním motivem je steampunk, a přípomínalo mi proto díla Julea Vernea, která jsem v dětství doslova hltal. Z hudebního hlediska je hra skromná, ale vkusná.
Vzhledem k již zmíněnému ztvárnění hry mě mrzí její mentální nenáročnost, a proto i lineární a rychlý prostup hrou (génius nejsem). Na druhou stranu je však logika hry opravdu smysluplná a proto k řešení žádné z hádanek nevede přivázat lanem kočku k šicímu stroji. Pokud se ale případným dojmem jednoduchosti necháte příliš zmást, uváznete stejně jako v oněch kočkostrojních adventurách.
Hra svého hráče upoutá více svým dějem než logickou složitostí. Ve mně však přesto zanechala dojem, pro který mám tyhle „obyčejné“ klikací adventury tolik v oblibě.