Vzhledem k nevalnému dojmu z techniků STK, kterého jsem nabyl z načtených recenzí a příběhů ostatních motoristů, jsem byl na svoji první technickou kontrolu velmi zvědav. Auto jsem večer předtím umyl a pneumatiky nahustil na předepsanou úroveň.

Vybavený oběma „techničáky“ jsem přijel na STK v 7:00. Zde zrovna berou bez objednání. „Nejdřív musíte na emise“, bylo mi v řečeno v kanceláři. Aha. První poučení – nejdřív se dělají emise. Naštěstí je SME hned vedle.

Pan „vrchní emisař“, jak ho kolegové označili, mě může vzít v 8:00. Dle instrukcí jsem auto připravil – ohřál – na osmou hodinu. Auto prošlo na výbornou – kouřivost 0,01 při limitu 0,2. Filtr pevných částic tedy funguje i po letech. Technik byl velmi příjemný. Platím zhruba tisíc korun.

S emisním protokolem se vracím do kanceláře, odkud jsem poté nasměrován zpět na parkoviště, kde si mě má přivolat další technik. Platím opět kolem tisíce korun. Netrvalo dlouho a jsem na řadě. Technik s autem projíždí v podlouhlé hale různá stanoviště, na kterých kontroluje různé funkce vozu. „Nesvítí vám levé světlo. Zvládnete si vyměnit žárovku?“ Ve výbavě lovím poslední „há jedničku“. Mám štěstí. Technik zapisuje do protokolu lehké závady a radí mi, jak je řešit. Je to opět seriozní člověk.

V kanceláři obdržím protokol o technické kontrole a mám prý zase „na dva roky klid“.

Zkratky

• STK = stanice technické kontroly
• SME = stanice měření emisí